Aktuální články
Alois Mašek
Klatovský zpravodaj 5/2026
Série článků a cyklus přednášek městské knihovny o klatovských osobnostech.
Starosta a zemský poslanec MUDr. Alois Mašek
(1859–1912)
Když Klatované 27. dubna 1912 otevřeli Šumavan, většina z nich nemohla té zprávě pravděpodobně uvěřit. Odchodem úspěšného starosty Aloise Maška se symbolicky uzavřela dlouhá éra modernizace Klatov, jakkoli rozvoj města přesáhl jeho život. O dva roky později vypukla Velká válka a uzavřelo se „dlouhé“ 19. století.
Alois Mašek se narodil v Klatovech 19. března roku 1859 do mlynářské rodiny. Po vystudování gymnázia se v roce 1876 odebral do hlavního města monarchie a na vídeňské univerzitě studoval medicínu. Založil tam také spolek mediků a přírodozpytců českých. Roku 1882 byl promován na doktora veškerého lékařství. Stal se operatérem na klinice dvorního rady prof. Theodora Billrotha, kde během tří let získal řadu chirurgických vědomostí. V letech 1885–1886 byl prvním sekundárním lékařem na chirurgickém oddělení Všeobecné vídeňské nemocnice pod vedením prof. Josefa Weinbechnera.
Toto působení ukončil, když se nechal vyslanectvím srbským ve Vídni angažovat do armády srbského království. Během srbsko-bulharské války působil jako královský zdravotní podplukovník a šéfchirurg v Niši. Válka trvala pouhých 14 dní a skončila rozhodným vítězstvím Bulharska. Mašek však v osobní rovině ve svých 27 letech získal obrovské zkušenosti a zároveň i autoritu a velký respekt u svých kolegů. Po uzavření míru se stal šéfem vojenských nemocnic v Niši a posléze ředitelem důstojnického lazaretu v Bělehradě, kde také dostal vysoké srbské vyznamenání svatého Sávy.
V Klatovech v tu dobu zemřel oblíbený a vyhledávaný lékař MUDr. Jindřich Polák. Proto Mašek vyslyšel volání rodného města a přestěhoval se zpátky, aby mohl široce uplaťnovat své balkánské lékařské zkušenosti. Kromě toho, že se stal obvodním lékařem, ředitelství státních drah v Plzni ho jmenovalo také lékařem železničním.
V rodném městě se celkem přirozeně začal společensky angažovat, primárně v Literární jednotě. Postavil kolem sebe občany, kteří stáli v opozici proti na radnici vládnoucím staročechům, a vytvořil mladočeský Občansko-politický klub. Dlouhá a systematická práce vedla k volebnímu vítězství na podzim 1892. Mašek se stal členem městské rady a v roce 1897 usedl do úřadu purkmistra.
Do vedení Klatov se pustil s velkou energií a rozjel mnoho investičních akcí. Klíčovým byl především nový městský vodovod, který konečně začal splňovat všechny hygienické normy. Dále vznikla městská elektrárna, městská jatka a byla postavena nová školní budova na Husově náměstí. Neustálými intervencemi na vyšších místech se mu podařilo také začít stavbu nové kanalizace a městských parních lázní.
Největším projektem byl však začátek stavby moderní nemocnice pod Křesťanským vrchem. Jejího úplného dokončení se nedožil, ale byl zcela klíčovou osobností. Nemocnice tehdy patřila mezi nejmodernější v celé zemi a obdivoval ji při své návštěvě města v roce 1923 i prezident Masaryk.
V roce 1901 se Alois Mašek stal poslancem českého zemského sněmu za volební obvod Klatovy–Domažlice, o sedm let později funkci obhájil.
V posledních měsících svého života dosti churavěl, léčil se v Luhačovicích. 18. dubna 1912 se v Německém Brodě u primáře MUDr. Františka Zahradnického podrobil operaci zánětu slepého střeva. Přestože plánoval návrat do Klatov a výkon funkce, o týden později ve svých 53 letech zemřel.
Pohřeb, který vypravilo město Klatovy, se konal v pondělí 29. dubna. Ostatky byly na katafalku v jezuitském kostele vystaveny již od neděle. Pohřbu se účastnil budoucí ministr Alois Rašín, který měl k městu blízko, neboť od roku 1911 byl poslancem Říšské rady za náš region. Dalším významným účastníkem byl spisovatel Karel Klostermann. Dostavili se zástupci lékařské komory a všichni významní představitelé města, lékaři, zástupci místních organizací či vojenské posádky. Pohřební obřady vedl klatovský děkan František Honda, zpěv zajišťoval Šumavan. Posléze byla rakev naložena na pohřební vůz tažený koňmi a průvod se vydal na hřbitov.
Nad hrobem promluvil Alois Rašín a především se se zesnulým za město i region rozloučil Karel Hostaš. Maškova rodinná hrobka patří dodnes na hřbitově sv. Jakuba k těm nejimpozantnějším. Jejími autory jsou Josef Fanta a Čeněk Vosmík. Ne náhodou. Oba se v době Maškova starostování podíleli na velké rekonstrukci děkanského kostela u Bílé věže.
Trvalými připomínkami jednoho z nejvýznamnějších klatovských starostů jsou Maškova ulice směřující z Vodojemu do ulice Národních mučedníků a také busta na domě čp. 201 ve Vídeňské ulici, kterou mu v roce 1934 nechala zhotovit zmíněná Literární jednota. Ve vestibulu klatovské nemocnice je pak připomenut na obraze autora Jindřicha Bílka společně s dalšími medicínskými kapacitami Pošumaví Josefem Thomayerem a Karlem Pawlíkem.
Zdrojem textu jsou nekrology Aloise Maška v Šumavanu.
Mgr. Lukáš Kopecký (Společnost pro moderní dějiny Klatovska)