Aktuální články
Dnešní podobu dal klatovské radnici uznávaný architekt
Klatovský zpravodaj 8/2025
Klatovská radnice skrývá pro všímavého návštěvníka mnoho zajímavých detailů. Snoubí se zde dochované kamenné prvky z 16. století s novorenesančními z dvacátých let 20. století, které jí dodávají krásu.
Čas od času jsem požádán o prohlídku jejích historických prostor. V polovině července jsem sem vzal například účastníky letní školy klatovské Univerzity třetího věku ZČU v Plzni. Mnozí z Vás do prostor v prvním patře přicházíte při různých slavnostních setkáních, svatbách, vítání nově narozených občánků apod. Jistě jste si všimli v interiéru i na venkovní fasádě celé řady alegorických zpodobnění a nápisů, které nabádají k tomu, na co by člověk neměl zapomínat. Naše radnice má zajímavou výzdobu, která jistě stojí za připomenutí. Do letního čísla našeho zpravodaje jsem si připravil malý exkurz o této budově i pro Vás.
Původní městská radnice vznikla zřejmě už ve 13. století na místě dnešního domu čp. 154, kde dnes sídlí pobočka banky ČSOB, a.s. Z první poloviny 15. století máme zprávu o tom, že ji Klatované vylepšili a na její úpravu si přizvali stavebního mistra Linharta z Aldenburgu. Tehdy získala mimo jiné novou šindelovou střechu opatřenou věžičkou se zvoncem. Město v první polovině 16. století bohatlo z obchodu a měšťané chtěli reprezentativnější radnici i novou dominantu, která by dodala městu na věhlasu. Pro stavbu městské hlásky – Černé věže – a nové radnice si vybrali horní stranu náměstí a přizvali si na to odborníka – stavitele mistra Antonína (Antonio de Salla). Renesanční radnice byla dvoupatrová budova opatřená směrem do náměstí vysokým štítem a orlojem. Při častých požárech města několikrát radnice i věž vyhořely. Radnice byla upravována a při jedné z úprav byl přenesen orloj na sousední Černou věž. V duchu pozdního baroka byla přestavěna po požáru v roce 1758. Radikální přestavbou radnice prošla v letech 1848–1850, kdy byla spojena se sousedním domem, a to i fasádou a krovem. Tehdy byl setřen starobylý ráz radnice, jejíž jednou ozdobou byla nově v nice umístěná socha Spravedlnosti (dnes před budovou soudu). Tak tomu bylo až do požáru radnice v červenci 1918. Tato událost jako by symbolizovala konec světové války. Přestože město bylo vyčerpáno válečnými útrapami, záhy se pustilo do obnovy radnice, a to ve mvelkolepém stylu, který jí měl vrátit historizující podobu.
Radní oslovili významného architekta té doby Josefa Fantu (1856–1954), který už pracoval ještě před válkou na úpravách děkanského kostela. Jeho staveb bychom mohli jmenovat celou řadu, ale asi nejvíce je veřejností vnímána jeho nová budova hlavního nádraží v Praze. Fanta se podílel nejen na stavební podobě klatovské radnice, která se měla přiblížit původní renesanční, ale navrhoval i koncepci výzdoby – a to v interiéru i na fasádě. Na výzdobě s ním spolupracovala řada umělců. Dřevěné prvky v interiérech pak podle dodaných návrhů vytvořila klatovská truhlářská dílna Jana Reitmaiera.
Přestavba radnice začala pět let po ničivém požáru v červnu 1923. O rok později už byla na vrcholu štítu obráceného do náměstí vztyčena socha – poprsí se štítem s českým lvem (to má symbolizovat výkonnou moc), které podle návrhu Čeňka Vosmíka vytvořil klatovský sochař Vilém Glos. Sgrafita na radnici vytvořil malíř Láďa Novák (1865–1944), který však vystudoval architekturu a pozemní stavitelství. Novák za svůj život navrhl sgrafitovou výzdobu na více než sto domech, mnohých velmi známých – mimo jiné vytvořil nástěnnou malbu „Koncert“ na Měšťanské besedě v Plzni, fasádu Rottova domu na Malém náměstí v Praze či výzdobu pražské hospody U Fleků. Další malíř Josef Čejka (1886–1932), kterému se říkalo Pepín, vytvořil sérii historických obrazů města v bývalé soudní síni v patře. Čejka byl znám nejen jako malíř, ale i jako humorista a divadelník, který si rád vymýšlel různé žertíky. Jeden si neodpustil ani na své nástěnné malbě na radnici. Na ní je zachycena městská brána v dnešní Pražské ulici s přilehlou částí města na počátku 16. století. Jeden detail, který je namalován před branou, tam v uvedeném století být nemohl. Zkuste jej někdy objevit, až sem zavítáte.
Sochař Čeněk Vosmík (1860–1944), který je i tvůrcem sochařské výzdoby na průčelí děkanského kostela, je autorem většiny sochařské výzdoby radnice – na podestách v mezipatrech vytvořil poprsí dvou významných klatovských rodáků – renesančního právníka Pavla Kristiána z Koldína a Václava Matěje Krameria, dále alegorie Spořivost a Práce (alegorie na podestě třetího patra však vytvořil sochař František Rous). Vosmík se mimo jiné podílel na výzdobě řady významných budov v Praze – Národního muzea, Hlavního nádraží v Praze, kostelů sv. Ludmily, sv. Václava a Cyrila a Metoděje.
Přeji Vám pohodové letní dny.
Ing. Martin Kříž (místostarosta města)