Aktuální články
Hana Majerová: „Dva měsíce Francouzkou je takový čtivý letní cestopis z míst, kde se umí žít.“
Klatovský zpravodaj 4/2021
I když je v dnešní době skoro nemožné vycestovat a poznávat svět, je dobré si neustále rozšiřovat obzory. K tomu by vám mohla pomoci i nová kniha od Hany Majerové, jejíž vydání podpořilo město Klatovy. Autorka sebrala odvahu a rozhodla se sama žít dva měsíce ve Francii. Co bylo inspirací k sepsání knihy Dva měsíce Francouzkou? A dočkáte se další knihy? To se dozvíte v rozhovoru.
Navštívit Francii byl váš splněný sen, co se vám v zemi líbilo nejvíce?
Splněný sen bylo to, že jsem tam mohla žít, byť jen dva měsíce. To nebyla dovolená, ale žití. Úplně všední. Trávila jsem tam prázdniny, jako kdybych byla tady doma, v Klatovech, v paneláku. Tam jsem byla u moře a v domečku. Můj pan bytný byl neustále pryč, pracoval s postiženými dětmi, a tak jsem mu de facto hlídala dům. Chodila jsem nakupovat, vařila, učila se, jezdila na kole na výlety, chodila pěšky po okolí. Musela jsem se starat sama o sebe, vše si zařídit, domluvit se, a to francouzsky umím velmi málo. Ale byla to výzva. Možná jsem si také na “stará kolena” chtěla dokázat, že sny si může člověk splnit v každém věku a v jakékoli době.
Francii miluji jako takovou pro její rozmanitost. Najdete tam hory, moře, sopečnou krajinu, spousty památek, zámky, kláštery, vinice. Samozřejmě mám ráda francouzskou kuchyni, dobré jídlo, sýry, víno... A v neposlední řadě nadšeně objevuji české stopy ve Francii – v Bretani Jana Zrzavého, v Paříži Jiřího Koláře, v Provence Otakara Kubína. Teď jsem bydlela celé dva měsíce v Normandii, ve městě Granville, kde tedy nejsou žádné české stopy, ale narodil se zde Christian Dior. Je to krásné kamenné město na břehu moře. Od roku 1991 je Granville zapojeno v projektu Douzelage, který sdružuje města evropských zemí, mimo jiné i Sušici. To mně bylo také hned sympatické.
Dá se tedy říci, že jste díky pobytu ve Francii objevila novou vášeň, kterou je cestování?
Cestování je mojí vášní už mnoho let, vlastně jsem vždy měla na nohou toulavé boty. Jenže jsem si roky myslela, že dovolená musí být jen rodinná. Chtěla jsem však cestovat víc, ale bála jsem se jet někam sama. To není o penězích, cestovat se dá levně, pokud jde člověku o poznávání a zážitky, a ne jen o pobyt v luxusním rezortu. Nic proti tomu, ale tohle není můj šálek kávy. Potřebuji kontakt se zemí, s přírodou, s historií. Být v centru dění, účastnit se vesnických slavností, chodit na trhy, přespat v lese pod širákem, hecnout se a jet lodí na vzdálený ostrov. Spíš jsem konečně objevila odvahu a víru v sebe sama, že se dokážu o sebe postarat. A že když se chce, je všechno možné.Co vás inspirovalo k napsání knihy?
Už když jsem byla ve Francii, psala jsem jakýsi cestovní deník a ten, spolu s mnoha fotkami, zveřejňovala na Instagramu. Každý večer jsem si tak zrekapitulovala den a moji známí a kamarádi, kteří se zajímali o to, jak žiji a co nového jsem poznala, se tak dozvídali vše ihned. To moje psaní mělo celkem dobrý ohlas a leckdo se ptal, jestli svoje texty vydám knižně. Jenže po návratu domů mě zcela pohltilo moje nové zaměstnání asistentky pedagoga ve škole a na knihu nějak nebyl čas.
Na knize jste začala pracovat během dovolené, nebo až po návratu domů?
Moje instagramové příspěvky už vlastně daly základ knize, i když tehdy jsem to ještě netušila. Můj syn v době jarního lockdownu, když zůstal doma s malou dcerkou, začal dávat knihu dohromady. Vymyslel formát, vše připravil a spolu jsme pak ladili finální podobu. Upravovali jsme fotografie, texty, pak přišly na řadu korektury a vlastní tisk. S vydáním knihy mně finančně pomohlo několik přátel, ale hlavně město Klatovy a tiskárna Dragon Press. Na Vánoce už kniha vonící mořem a dálkou udělala některým lidem radost pod stromečkem. Vlastně to byla třičtvrtěroční práce.
Kdybyste měla znovu před sebou prázdný papír, změnilo by se v knize něco?
Asi ano. Vždycky když člověk něco dokončí, zjišťuje, že to nebo ono mohl udělat jinak. Trocha nespokojenosti nás posouvá kupředu. Ale když o tom tak přemýšlím, velké změny by to asi nebyly, jen drobnosti. Kniha má hezký čtvercový formát, je příjemná, je v ní mnoho pěkných fotografií, texty nejsou nijak dlouhé a náročné. Dva měsíce Francouzkou je takový čtivý letní cestopis z míst, kde se umí žít, kde se jídlo a víno vychutnává, kde se na sebe lidé usmívají a slunce jde každý den spát do moře.
Plánujete, že byste napsala další knihu?
Už je naplánovaná. Ba co víc, už je napsaná a v podstatě zbývají jen závěrečné drobnosti k dokončení. Nečekaným hnutím osudu jsem se seznámila se zaníceným milovníkem a znalcem Malty, což mi bylo sympatické jako milovnici Francie. Společně jsme vloni pobývali celý měsíc na Maltě a nachodili tam přes 700 kilometrů pěšky. Díky jeho znalostem jsem měla jedinečnou šanci poznat i běžným turistům utajené krásy maltského souostroví. Společně tedy připravujeme knihu s názvem Zažít Maltu, jejíž krátkou ochutnávku už teď můžete najít na webových stránkách www.cestysliskou.cz.
Co byste poradila lidem, kteří mají podobný sen, ale bojí se jej uskutečnit?
Někdo je nerad sám, potřebuje mít „parťáka“, třeba jen pro sdílení. To jsem si o sobě také myslela. Pak jsem objevila kouzlo samostatnosti a zodpovědnosti jen sama za sebe. Nevadí mi cestovat sama, ale být na cestách s člověkem, který s vámi sdílí stejné pocity, radosti a nadšení, to je samozřejmě fajn. Takže pokud se někdo bojí vyrazit na cesty sám a nemá zrovna s kým, tak si hledat spolucestovatele. Sama do džungle bych se nevypravila, ale kdekoli v civilizovaném světě není proč se bát. Přes internet se dá z tepla domova zařídit vše, doprava, ubytování, naplánovat si výlety. Tedy doufám, že to tak brzy zase bude možné!
Teď chodím po kopcích, po bližších i vzdálenějších místech, nadšeně fotím a dokumentuji. Existuje vlak, autobus, a pokud člověk může chodit, není žádné místo vzdálené.
Haně Majerové je 63 let a pracuje jako asistentka pedagoga ve škole. Má tři syny a tři vnoučata. Kromě cestování nejraději fotí, jezdí na kole, hraje golf a věnuje se scrapbookingu. V neposlední řadě ráda čte a píše knihy.
Bc. Michaela Kopidlanská (MKS Klatovy)
