Série článků a cyklus přednášek městské knihovny o klatovských osobnostech.
Dne 28. února letošního roku jsme si připomněli 200. výročí narození profesora Jana Krejčího, otce české geologie, spoluautora českého odborného názvosloví, pedagoga a politika narozeného v Klatovech. Tato událost byla díky pochopení vedení Městské knihovny Klatovy připomenuta malou výstavkou zkamenělin a ukázkou publikační činnosti pana profesora, jehož jméno zdobí fasádu jak klatovského, tak i Národního muzea. U této příležitosti došlo i k návštěvě potomků Jana Krejčího. A tak jsme je požádali o vzpomínku na svého slavného předka s klatovskými kořeny.
Petr Novák, autor výstavy
Jan Krejčí: klatovský rodák, který dal české vědě a politice pevné základy
V letošním roce si připomínáme 200 let od narození výjimečného Klatovana – Jana Krejčího. Tento syn pradleny a vysloužilého dragouna se z velmi skromných poměrů vypracoval až mezi nejvýznamnější osobnosti české vědy, školství i politiky 19. století. Jako jeho potomek si velmi vážím toho, že jeho rodné město na něj stále pamatuje – a cítím povinnost připomenout veřejnosti Krejčího život a dílo, které je v mnoha ohledech stále inspirativní.
Jan Krejčí totiž položil základy čtyř oblastí, ze kterých naše společnost dodnes čerpá.
Věda: Zakladatel české geologie Jan Krejčí je právem považován za otce české geologie. V roce 1860 vydal první českou učebnici geologie, která byla v roce 1877 přepracována a rozšířena pod názvem Geologie čili nauka o tvarech zemských se zvláštním ohledem na krajiny Českoslovanské. Jeho práce na geologickém mapování nejen českých zemí vedla k vytvoření prvních detailních geologických map, které byly klíčové pro rozvoj průmyslu a hospodářství.
Krejčí také spolupracoval s Joachimem Barrandem, francouzským paleontologem, který přinesl do českých zemí nejmodernější poznatky západní vědy. Díky nim se naše geologická komunita rychle zařadila po bok tehdejších evropských lídrů – Německa, Francie či Anglie.
Politika: Hlas českého státního práva
Krejčí byl aktivní i v politice. V roce 1861 se stal členem městské rady v Písku a téhož roku byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu za obvod Prachatice–Netolice. V roce 1881 byl zvolen též do Říšské rady ve Vídni, později byl členem i pražského zastupitelstva. Jeho důraz na české státní právo, jazykovou rovnoprávnost a zachování historické kontinuity položily základy politickému sebevědomí, které se naplnilo o půl století později vznikem Československa. Tento jeho politický odkaz je mi osobně velmi blízký – sám jsem vystudoval politologii.
Pedagogika: Reformátor technického vzdělávání
V oblasti pedagogiky se Krejčí inspiroval těmi nejlepšími evropskými příklady – ze západní Evropy přinášel konkrétní návrhy na zlepšení technického vzdělávání a odborných škol. Byl nejen reformátorem, ale i praktickým organizátorem na všech stupních – nejprve jako učitel na písecké reálce, následně jako vysokoškolský profesor i rektor. Sám byl v mládí na pražském německém gymnáziu inspirován obrozencem Josefem Jungmannem. Krejčí-pedagog vedl své žáky k tomu, že vlastenectví není myslitelné bez otevřenosti vnějšímu světu.
Po roce 1867 se stal prvním českým rektorem samostatné polytechniky v Praze a významně se podílel na utváření moderního technického školství, v němž je Česko i dnes velmi silné.
Otevřenost světu: Cestovatel a pozorovatel
Krejčí byl cestovatelem v době, kdy to nebylo zdaleka běžné. Rád bych zde vyzdvihl jednu knihu, která je čtivá a inspirativní i dnes – Cesta po Německu, Švýcarsku, Francii, Anglii a Belgii roku 1862. Tehdy byl vyslán, dnes bychom řekli na „studijní grant“ od pražského magistrátu, aby se seznámil s fungováním odborných škol a výchovných zařízení pro chudou mládež. Výsledkem je neobyčejně barvitý a dobrodružný cestopis – plný postřehů, zážitků i osobních úvah. Jeho pozorné a místy vtipné zápisky z cest ukazují nejen zvědavost a otevřenost vůči novému, ale i snahu učit se od jiných národů, porovnávat, přemýšlet, jak zlepšit domácí poměry. Tato schopnost nahlížet vlastní prostředí z odstupu je i dnes nesmírně cenná.
Odkaz a památka
Jan Krejčí měl i své osobní motto, které vzbuzuje k zamyšlení nad významem čárek ve větách i v dějinách: „Mládež, šťastnější budoucnost naše.“
Záleží jen na tom, kam tu čárku umístíme. Jeho památku dnes připomíná památník ve Vrchlického sadech v Klatovech, odhalený v roce 1901, a bronzová busta v Národním muzeu v Praze.
PhDr. Václav Nekvapil, Ph.D. (potomek Jana Krejčího)