Aktuální články

Květnová vzpomínka

Klatovský zpravodaj 6/2021

Vážení čtenáři Klatovského zpravodaje, dne 5. května 1945 skončila pro Klatovy 2. světová válka. Tehdy do města a blízkého okolí vstoupila americká armáda, jíž velel generál George Patton.

Do Klatov po těžkých bojích v šumavských průsmycích dorazily jednotky 90. pěší divize („Tough Ombres“) a 2. pěší divize („Indian Heads“).  90. pěší divize postupovala směrem od Běšin, ve směru od Kdyně přicházela 2. pěší divize. Jejich postup byl koordinovaný. Vyjednávání o kapitulaci německých vojsk, jak píše Jan Jirák, nesporně napomohl i důstojník americké zpravodajské služby Frank Binder (zajímavá postava, jež by zasloužila větší pozornosti českých historiků). Večer ve 21:30 byly Klatovy osvobozeny. 5. květen se tak navždy zapsal do historie našeho města.

Jakkoliv se některým zdají události roku 1945 a konce války již vzdálené, neměli bychom je zapomínat. Tolik vytouženou svobodu jsme získali po dlouhých 6 letech nacistické okupace, která v mnohém ohledu ovlivnila naše budoucí osudy, jako země, jako národa. Je proto chvályhodné, ale i životně důležité studovat nejen válku samotnou, ale i to, co jí předcházelo a co následovalo. Také však to, jak jsme se s ní potýkali. Máme mnoho příkladů hodných následování, lidí, kteří statečně, s rozvahou a někdy i za hranicí rizika proti okupantům bojovali. Máme však i příklady nehodné následování – i o nich je třeba mluvit. Jenom pravdivé poznání historie je onou „učitelkou života,“ jíž se dějiny právem snaží být.

Již podruhé byly oslavy konce války omezeny epidemickými opatřeními. Nemohli jsme s úlevou a radostí oslavit 75. výročí konce války v roce minulém, ani 76. výročí v roce letošním. Přesto jsme se setkali na pamětních pietních místech – v Klatovech, na Zhůří, v Lubech – kde si každoročně připomínáme oběti války. Snažíme se, aby slovo „oběť“ nezakrylo příběhy a osudy konkrétních lidí. Pokud si přečtete jejich jména, data narození a úmrtí na pomnících a pomníčcích, uvědomíte si záhy, že často šlo o lidi v plné síle. Lidi mladé, kteří před sebou, za normálních ne-válečných okolností, měli desítky let života, kdy mohli ještě nejen mnohé vykonat, ale mohli přinést radost svým blízkým, mohli normálně žít. Jejich smrt  je cenou za svobodu, kterou dnes můžeme žít.  Položit bychom si měli otázku, nakolik si své svobody vážíme, ale i nakolik si ji zasloužíme, pohlédneme-li skrze propast času třeba právě do oněch jarních dnů roku 1945.

V Klatovech, věřím, nezapomínáme. I proto se tu tradičně scházíme při připomínkových setkáních i se zástupci amerického velvyslanectví. Tradicí se stalo, že celý den začínáme na Zhůří. Tam 5. 5. 1945 svedli američtí vojáci s německými jeden z posledních bojů války v klatovském okrese. Je skvělé, že v posledních dvou letech se k zástupcům Klatov, Sušice, Hartmanic, Železné Rudy, americké ambasády a četných spolků a pamětníků připojil i německý velvyslanec v České republice. Zřetelně tak říká, že současná německá politika se od nacismu dávno distancovala. Zhůří je výborným příkladem snahy překonat minulé křivdy. Vedle památníku americkým vojákům tu byl před lety v blízkosti bývalého kostela (dnes jej nahrazuje kaple) vztyčen Kříž smíření. Když letos Češi, Američané i německý velvyslanec v rámci oslav osvobození položili věnce a květiny k oběma památníkům, symbolicky tak řekli vše. Nesmíme zapomínat, můžeme však odpouštět. Jsme všichni dětmi jedné civilizace, která je navzdory našim pochybením, vášním a temnotám srdcí nakonec přeci jen „postavena“ na lásce, naději a víře. To nás spojuje.

Přeji vám krásné léto, to brzy začne, a pokud vás vaše procházky či výlety zavedou na místa, kde se dotknete připomínek války a jejího konce, vzpomeňte v tichu na tu dobu, na lidi, kteří v ní žili a umírali. Byli stejní jako my. Uvědomíme-li si to, budou nám oni a jejich příběhy bližší a budeme mnohem lépe rozumět sami sobě, protože si budeme jisti, odkud přicházíme a kam jdeme.

Ing. Václav Chroust

Ing. Václav Chroust (místostarosta města)

NAHORU