Aktuální články
Lubor Niederle
Klatovský zpravodaj 9/2025
Série článků a cyklus přednášek městské knihovny o klatovských osobnostech.
Představil světu život starých Slovanů
Archeolog, antropolog, etnolog, dodnes evropsky uznávaný odborník na původ a historii Slovanů. Profesor, děkan Filozofické fakulty i rektor Univerzity Karlovy, první ředitel Státního archeologického ústavu v Praze. To vše, a ještě mnohem více lze říci o rodákovi z Klatov Luboru Niederlovi, od jehož narození letos na podzim uplyne již 160 let. Lubor Niederle byl – a bez nadsázky stále je – jednou z nejvýraznějších osobností české archeologie. Působil ve složité dynamické době, svět se za jeho života dramaticky měnil. I přes mnohé společenské a osobní výzvy se zasloužil o rozvoj poznání a popularizaci archeologie a zanechal nesmazatelný odkaz ve všech oblastech své vědecké činnosti, které zasvětil celý život.
Narodil se 20. září 1865 v rodině klasického filologa v Klatovech, ale gymnázium absolvoval v Praze. Po maturitě r. 1883 byl přijat na pražskou univerzitu, tehdy Karlo-Ferdinandovu, kde studoval nejprve klasickou filologii a dějiny antického umění, později antropologii (zahrnující tehdy i etnologii) a sociologii. Už tehdy se projevil jeho jasný zájem o vědecký výzkum člověka a společnosti v historickém kontextu. V roce 1907 stál u zrodu Archeologického kabinetu, dnešního Ústavu pro archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, a později se stal jeho ředitelem. V roce 1919 se výrazně zasloužil o založení Státního archeologického ústavu v Praze.
Profesor Niederle byl mezinárodně uznáván, jeho dílo bylo překládáno do cizích jazyků, stal se členem mnoha zahraničních vědeckých společností. Bohužel kolem roku 1900 mu další výzkumné cesty do zahraničí znemožnila nervová a oční choroba. V roce 1908 mu přesto bylo uděleno prestižní francouzské státní vyznamenání Rytíř čestné legie.
Za „otce české archeologie“ bývá často považován Karel Josef Biener z Bienenberka nebo Josef Dobrovský. Právě Lubor Niederle však díky své pedagogické činnosti na univerzitě vychoval první generaci moderních českých archeologů. Společně se svým dlouholetým spolupracovníkem a přítelem Karlem Buchtelou tvořili tzv. univerzitní školu jako opozici proti tzv. muzejní škole, vedené Josefem Ladislavem Píčem. Obě strany spojovala láska ke slovanské minulosti, ale rozcházely se v metodologii. Niederle byl především teoretikem a organizátorem, zatímco k samotným archeologickým nálezům měl blíže Karel Buchtela.
Niederle se také významně zapsal jako autor a editor. Jeho publikační činnost je mimořádně rozsáhlá. Společně s Karlem Buchtelou vydal v roce 1910 Rukověť české archeologie, která se stala tehdejším základem moderní archeologické interpretace pravěku. Jeho hluboký zájem o slovanskou etnogenezi vyústil v monumentální mnohosvazkové dílo Slovanské starožitnosti, které vycházelo řadu let a dodnes je cenným pramenem pro studium nejstarších dějin Slovanů.
Lubor Niederle zemřel 14. června 1944 v Praze ve věku 78 let. Jeho odkaz však žije dál v české archeologii, slavistice i etnologii.
Autorky děkují PhDr. Karlu Sklenářovi, DrSc., znalci dějin české archeologie, za konzultace a revizi textu.
Mgr. Dana Hanka Chmelíková (Regionální muzeum v Jílovém u Prahy absolventka Gymnázia Jaroslava Vrchlického v Klatovech a archeologie na FF UK)