Aktuální články
Místo, k teré spojuje generace
Klatovský zpravodaj 4/2026
Komunitní centrum Dotek vzniklo v době pandemie covid-19. Mělo za cíl vytvořit místo, kde se mohou lidé setkávat, sdílet čas a nebýt na své starosti sami. Pod Oblastní charitou Klatovy zde dnes nacházejí prostor senioři, děti z nízkoprahových klubů i lidé se zdravotními nebo psychickými obtížemi. O tom, jak toto bezplatné centrum funguje, kdo jej navštěvuje a proč je dnes důležitější než kdy dřív, jsme si povídali s vedoucí této služby paní Petrou Vlasákovou a ředitelkou Oblastní charity v Klatovech paní Mgr. Lucií Švehlovou.
Michaela Kopidlanská (dále jen MK): Komunitní centrum Dotek spadá pod Oblastní charitu Klatovy. Jaké je jeho hlavní poslání a čím se Dotek odlišuje od jiných služeb?
Petra Vlasáková (dále jen PV): Komunitní centrum Dotek vzniklo v době covidu, kdy jsme cítili potřebu, aby se lidé více potkávali a měli k sobě blíž. Já jsem předtím pracovala v sociálních službách v nízkoprahových zařízeních Budík a Chapadlo. Do Budíčku docházely děti, které měly různé problémy, často rodinné. Společně s paní ředitelkou nás tehdy napadlo, že by bylo hezké propojit generace – aby se potkávali senioři i děti a tyto dva světy se mohly vzájemně obohacovat. Aktivně jsme hledali pronájem prostor a poté jsme dostali od města nabídku. Líbilo se nám, že prostory, ve kterých se nyní nacházíme, mají svůj původní charakter – vysoké dveře a celkově osobitou atmosféru. Postupně jsme je zařídili z vlastních, poměrně omezených zdrojů. Hodně věcí jsme opravovali a velká část nábytku pochází z pozůstalostí. Snažili jsme se vytvořit místo, kde se bude každý cítit dobře. Začínali jsme se seniory a s dětmi z nízkoprahového klubu Budíček. Postupně se centrum přirozeně rozšiřovalo. Dnes máme klienty od šesti let až přibližně do třiadevadesáti let. Proto jsme postupně vytvořili různé skupiny tak, aby spolu lidé mohli dobře fungovat a vzájemně se podporovat.
Lucie Švehlová (dále jen LŠ): V rámci Komunitního centra poskytujeme sociální službu určenou pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Tato sociální služba funguje dvakrát týdně. Mezi osoby se zdravotním postižením patří také lidé s psychickým onemocněním. V minulosti fungoval například klub Křišťál, který skončil, a my jsme tyto klienty převzali. Zájem o tuto službu je velký, není možné přijmout všechny zájemce. Máme pořadníky a Petra musí někdy lidem říct, že už je plno. Klienti zde mají dílnu, kde mohou smysluplně trávit čas a cítí se lépe. Lidé se nás někdy ptají, proč není služba pro psychicky nemocné otevřená více dní v týdnu. Důvod je jednoduchý - nebyli bychom schopni její provoz finančně zajistit.
MK: Z čeho zajišťujete provoz Komunitního centra?
LŠ: V loňském roce jsme dostali 50 tisíc od města Klatovy, za co jsme moc rádi. Pomohla nám také veřejná sbírka z Klášterního bazaru, kde nás podpořili občané Klatov, a město výtěžek zdvojnásobilo na krásných 338 555 Kč. Díky tomu se podařilo pořídit vybavení centra. Dále nás podporují drobní dárci nebo firmy, kterým se naše práce líbí. Část nákladů hradíme z Tříkrálové sbírky.
MK: Jaké skupiny navštěvují Dotek?
PV: Jednu skupinu tvoří senioři, mezi nimi například klienti z Domova pokojného stáří Naší Paní z Václavské ulice. Chodí sem ale i lidé z veřejnosti. Často jsou to například lidé po ztrátě blízkého člověka nebo lidé, kteří se cítí osamělí, nemají rodinu nebo procházejí různými životními problémy. Další skupinu tvoří lidé s psychickými problémy, kteří se zde setkávají v samostatné skupině. Docházejí sem také děti z nízkoprahových klubů, které přicházejí dvakrát týdně. Máme také skupinu mladých lidí se zdravotními handicapy. Obrátili se na nás jejich rodiče s tím, že jejich děti doma psychicky strádají, protože jim chybí kolektiv vrstevníků a možnost být mezi lidmi. Proto jsme vytvořili další speciální skupinu. Je také hezké, že jsme částečně spolupracovali i se Střední zdravotnickou školou v Klatovech. Studenti jednou týdně navštěvovali seniory a docházelo tak k přirozenému propojení generací. V poslední době se nám navíc ozývají další studenti, například z gymnázia nebo z Obchodní akademie, kteří by chtěli pomáhat jako dobrovolníci. To je vlastně pro nás to nejdůležitější – že se tady potkávají lidé bez ohledu na věk. Někdo chce pomáhat a někdo pomoc potřebuje. Zároveň je pro nás velmi důležitý individuální přístup, proto máme více různých skupin. Některé světy totiž není možné úplně spojovat a je potřeba k nim přistupovat citlivě a podle jejich potřeb.
MK: A co se týče dobrovolníků – může se opravdu přihlásit kdokoliv?
LŠ: Ano, dobrovolníci se mohou přihlásit. V současné době jich máme v evidenci asi třicet. Zájemci vyplní formulář a poté je kontaktujeme, aby nám řekli své preference – například zda chtějí pracovat s dětmi. Oblastní charita ale neprovozuje jen toto zařízení. Máme také domov pro seniory nebo azylový dům, takže dobrovolníci mohou pomáhat i tam, například s doučováním dětí nebo v dalších skupinách. Samozřejmě mnozí chtějí působit právě tady, ale snažíme se jim nabídnout zapojení i v dalších službách. Když se dobrovolník přihlásí, má ho na starosti koordinátorka, která s ním vše probere a zaeviduje ho. Dobrovolnická činnost se navíc může hodit i při přijímacím řízení na vysoké školy, například na humanitní obory, protože za ni mohou studenti získat body. Dobrovolníky tedy rádi přijímáme.
MK: Potřebuje centrum nebo celkově Oblastní charita nějakou, ať už finanční nebo jakoukoliv podporu? Mohou pro vás lidé něco udělat?
LŠ: Ano, mohou. Pravidelně vyhlašujeme různé sbírky podle toho, co je aktuálně potřeba. Informace jsou vždy na našich webových stránkách v sekci Podpořte nás, kde lidé najdou, na co právě sháníme podporu.
MK: Dotek je vybaven tvůrčí dílnou – šicími stroji, keramickou pecí i výtvarnými potřebami. Jaké výrobky zde vznikají a co tvoření lidem přináší?
PV: Vzhledem k tomu, že ke každému člověku přistupujeme individuálně, přizpůsobujeme tomu i činnosti v dílně. Kdo rád pracuje s hlínou, může tvořit keramiku a má k tomu u nás potřebné zázemí. Máme také šicí dílnu, kde vznikají různé drobnosti, například tašky nebo pytlíky. Děti zase často využívají malování – například malují na tašky. Pracujeme také s FIMO hmotou, vyrábíme náušnice nebo navlékáme korálky. Šijeme také pytlíky na pečivo, které se potírají včelím voskem. Na jejich výrobě se podílejí všichni – od babiček až po děti. Je to moc hezká společná práce, a navíc to krásně voní. S výrobky také jezdíme na trhy, kde prezentujeme práci našich klientů. Zároveň tím chceme dostat komunitní centrum více do povědomí lidí, aby věděli, že v Klatovech takové místo existuje a že je o něj mezi klienty velký zájem. Nejde ale o klasický prodej výrobků – návštěvníci mohou činnost centra podpořit dobrovolným příspěvkem.
MK: Co vás na této práci osobně nejvíc naplňuje?
PV: Nejvíc mě těší, když lidé odcházejí s úsměvem a poděkují za to, že u nás mohli hezky strávit čas a že jim to něco dalo. Snažíme se jim pomáhat i v různých životních těžkostech a důležité pro nás je, aby se tady cítili dobře a rádi se vraceli. Máme tady klienty s různými psychickými onemocněními a někdy je náročné skloubit dohromady jejich různé světy tak, aby spolu dokázali komunikovat, vycházet a být k sobě vstřícní. Právě to je ale smyslem komunitního centra – aby se lidé naučili žít spolu i se svými handicapy, respektovat se a podporovat.
LŠ: Myslím, že jedním z velkých problémů dnešní doby je samota. Lidé sice někdy mají rodinu, ale chybí jim běžné kontakty a setkávání s ostatními. Dnešní svět je hodně zaměřený na peníze a mnoho aktivit je pro lidi finančně náročných. Právě proto je podle mě důležité, aby Charita vytvářela místa, která jsou otevřená všem a kde lidé mohou přijít bez toho, aby za to museli něco platit. Zároveň je to hodně o lidech, kteří takovou práci dělají. Kdyby tu nebyla Petra, určitě by to tady nevypadalo tak, jak to vypadá dnes. Ne každý šikovný člověk má zároveň rád práci s lidmi. Někteří umějí krásně tvořit, ale práce v komunitním centru je hlavně o přístupu a o tom přijímat lidi takové, jací jsou. Takových lidí, jako je Petra, je opravdu málo.
MK: Jaké máte plány do budoucna?
PV: Do budoucna bychom určitě uvítali možnost rozšířit prostory komunitního centra. Klientů postupně přibývá a větší prostory by nám umožnily ještě lépe pracovat individuálně s lidmi a nabídnout jim více prostoru pro společné aktivity. To je zatím spíše naše přání do budoucna. Pokud by se to podařilo, byli bychom samozřejmě rádi. A pokud ne, budeme vděční i za to, co máme nyní.
MK: Kdybyste měly Dotek popsat jednou větou – jaká by to byla? Co byste si přála, aby lidé v Klatovech o centru věděli?
PV: Určitě bych řekla dvě slova: klid a podpora. Přála bych si, aby člověk, který od nás odchází, odcházel v klidu a rád se sem vracel. V našem komunitním centru k nám nepřichází „klient“, ale konkrétní člověk se svým příběhem, tempem, schopnostmi i obavami. Proto stavíme naši práci na individuálním přístupu – nasloucháme, respektujeme možnosti každého a podporujeme ho tak, aby mohl začít, tvořit, zažívat radost z vlastní práce i pocit úspěchu. Naším cílem není jen vytvořit hezký výrobek. Důležité je pro nás především posilování sebevědomí, podpora samostatnosti a vytváření prostředí, kde každý cítí přijetí a bezpečí. Komunitní centrum Dotek je místo, kde se člověk cítí dobře.
LŠ: Já bych řekla, že je to taková oáza. Když člověk sleduje zprávy a všechno, co se kolem nás děje, lidé jsou často nervózní a unavení. Je proto důležité mít místo, kde mohou najít klid a na chvíli se zastavit. Právě to podle mě Dotek nabízí.
Mgr. Michaela Kopidlanská (MKS Klatovy)
