Aktuální články

Obce Klatovska: Otín

Klatovský zpravodaj 8/2022

Vesnička Otín, ve starých mapách z 18. století označena jako Wottin, leží na jižním svahu kopce Úlehle v nadmořské výšce 450 až 500 m nad mořem.

Tomuto kopci, který je součástí Švihovské vrchoviny, se zde ale odjakživa říkalo Ouhele a je z něj nádherný výhled na Klatovy vroubené na horizontu šumavskými hvozdy s výraznými vrcholy Ostrého, Jezerní hory a Můstku. Víska je to malá, jen s asi 130 obyvateli, ale s poměrně bohatou historií sahající až do doby bronzové.  Tehdy zde žil lid mohylový, který kolonizoval území Klatovska na konci druhého tisíciletí před naším letopočtem. Lišil se tím, že své mrtvé pohřbíval pod kuželovitými mohylami navršenými z kamene.  Zbytky mohyl jsou dodnes patrné v  lese Špitále nedaleko Otína směrem k Točníku. Tito lidé byli asi ve 4. stol. před naším letopočtem porobeni bojovým keltským kmenem Laténců a  postupně s ním splynuli.  Z  našeho kraje zmizeli v polovině 1.  století př. n. l. a až do příchodu Slovanů je osídlení našeho kraje zahaleno rouškou tajemství.  V desátém století český národ sjednotili Přemyslovci a v roce 1260 zakládá Přemysl Otakar II. město Klatovy, které nepochybně ovlivnilo život v širokém okolí a možná i v Otíně vzdáleném asi 6,5 km od  bran města. První písemná zmínka o Otíně se datuje k roku 1379. Nejstarším známým panským sídlem v Otíně byla gotická tvrz zvaná Šabat, pravděpodobně z  druhé poloviny patnáctého století. Ta byla později nahrazena tvrzí renesanční a postupně přestavěna na zámek. Definitivní podobu zámek a  celý areál získal až po jeho koupi pražským advokátem Janem Měchurou na počátku 19. století.  Tehdy začalo pro Otín slavné období. Dcera majitele Tereza Měchurová zde totiž měla 16. září 1827 svatbu s Františkem Palackým. Svatební průvod se  pěšky ubíral z otínského zámku nádhernou lipovou alejí do předslavského kostela svatého Jakuba k oddavkám. Letní prázdniny pak František Palacký trávil v Otíně převážně v  barokním glorietu v nejvýchodnějším cípu zámeckého parku a údajně zde psal „Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě“.  Sedával na prostranství před glorietem s  krásným výhledem do kraje. Dodnes se zde zachovalo kamenné sedátko, jen výhled znemožňuje bujná dřevinná vegetace.  Celý zámecký areál je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka. Jeho stav ale není nejlepší, zejména gloriet volá po kompletní rekonstrukci.  Aktuálně je majitelem areálu společnost Simargland s.r.o., jejímž jediným jednatelem je  Daria Krstev. Otín ale není jen zámek, gloriet a zámecký park, ale hlavně navazující zástavba kolem něj.  Vesnička je však trochu jiná než ta z přelomu 19. a 20. století. Struktura sídla se z původní malé semknuté vesničky rozrostla směrem východním, kde v dobách ČSSR vyrostl rozsáhlý drůbežářský podnik, který byl v tehdejší době největším rozmnožovacím chovem krůt v republice. Zahrnoval nejen provozní budovy a chovné haly, ale i nově vystavěné domky pro zaměstnance. Podnik tehdy výrazně změnil ráz obce i život jejích obyvatel. Dnes je jeho provoz značně omezen a  cílen už jen na produkci kuřat.  K  severu se Otín v současnosti rozrůstá výstavbou rodinných domů vtěsnaných do nejvyšších míst obce s úžasným výhledem na panorama Šumavy. Ve  staré zástavbě dominuje vesnická náves s kaplí zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému, takže otínská pouť se slaví první neděli po 16. květnu. Nad střechou se tyčí zvonice se zvonem, který kdysi oznamoval obyvatelům denní čas, úmrtí i mimořádné oslavy. Posledním, kdo ručně na zvon pravidelně zvonil, byla Anežka Havlíčková bydlící v domku těsně u kapličky.  Dnes je pohon zvonu už elektrický a  zvonění řídí elektronika v pravidelném čase ráno, v poledne a večer. Otín se může pochlubit i  sportovním areálem těsně pod návsí známým svými nohejbalovými turnaji. Postavena jsou zde dvě volejbalová hřiště, zastřešené společenské zázemí, ale i  dětské hřiště pod starými jasany. Vše je doplněno rozptýlenou výsadbou dřevin parkového charakteru.

Společenský život v Otíně není v současnosti nijak bohatý. Trochu zde fungují hasiči, kteří se scházejí v hasičské klubovně na návsi, občas se sejdeme při stavění máje, rozsvěcení vánočního stromu či při nějaké sportovní akci na místním hřišti. Trápí nás i řada problémů, jako je špatný stav vodovodní sítě, chybějící kanalizace či nutnost rekonstrukce budovy hasičské zbrojnice s klubovnou, která je jediným prostorem, kde lze uskutečnit volby, schůze apod.  Nemáme tu restauraci ani prodejnu potravin a sníme o zřístupnění  zámeckého parku a posezení v  zámecké krčmě.  Ale přes to všechno se tu žije krásně.

Přijeďte se podívat!

 

Ing. Libuše Procházková (Otín)

NAHORU