Klatovský zpravodaj

Zjednodušeně lze říci, že jezuitský areál v Klatovech představuje několik budov a prostranství mezi nimi: kostel s přilehlou Divadelní ulicí, budova bývalého gymnázia (někdejší vchod do gymnázia s nápisem „gymnasium“ je dnes vstupem do katakomb), jezuitská kolej (v níž sídlí nejen úřady města, ale i knihovna, refektář, městský ústav sociálních služeb) opět s  přilehlými dvorky a dvory, jezuitský seminář – poslední, neopravená budova jezuitského areálu s přilehlými parkány. Všechny tyto budovy vznikaly postupně od poloviny 17. st., v  plnosti se  zaskvěly v celé své kráse okolo roku 1730. To je důležité si  připomenout. Naši předci měli nejen schopnosti budovat krásné budovy, ale i trpělivost a určitou výdrž. Nejde-li něco hned, zkusíme to  znova! Což lze dokumentovat i na příkladu samotného jezuitského kostela.

Nedávno jsme rekonstrukcí refektáře dokončili revitalizaci jezuitské koleje. Refektář se stal živým místem, kam chodíme na koncerty, na přednášky, oddáváme tu novomanžele, konají se  zde jednání zastupitelstva, ale  i  velké komplexní akce charakteru konferencí a sympozií. Akce organizuje buď refektář sám, nebo město a  refektář se  na nich podílí, ale představily se zde i jiné subjekty, využívaje genia loci, krásu místa. Často patří dík pracovníkům knihovny, neboť ta  refektář z pověření „města“ provozuje. A právě refektář a úspěch jeho rozjezdu (ano, je to jen chvíle, co jej v této podobě máme) umocnily naše úvahy o jezuitském semináři.

Jsem rád, že rada města na svém jednání 21. 6. projednala „záměr využití objektu čp. 58/I Klatovy, “- tj. jezuitského semináře -  a to rozhodnutím zadat architektonickou soutěž na  rekonstrukci semináře s cílem vybudovat zde stálou expozici Galerie Klatovy/Klenová. Chtěli bychom, aby stavba byla uvedena do (quasi) původního stavu z jezuitského období, aby byl interiér očištěn o nevhodné novotvary, aby byla obnovena kaple, citlivě zpřístupněny sklepy bývalé sladovny, půda objektu, aby architekti neřešili jen interiéry, ale i přilehlá prostranství, zejména parkánů.  Záměrem je, ve  spolupráci s Galerií Klatovy/Klenová, umožnit zde nejen vznik stálé expozice této významné instituce (galerie má ve svém depozitáři více než 4.000 položek, jež nemá kde a  jak vystavit). Též bude mít k dispozici multifunkční společenské prostory i prostory pro workshopy. Chceme, aby galerie byla moderní, aby  cílila i na mladé návštěvníky (dětský koutek?), aby v areálu byla  možnost občerstvení a osvěžení se  a  samozřejmě i obchod s různými uměleckými a upomínkovými předměty, jak je  ve světě běžné. Věříme ve vazbu na katakomby, do nichž ročně přijde 45-50 tisíc návštěvníků. Chceme využít synergie na refektář a Pavilon skla a samozřejmě na prostory GKK na klatovském náměstí. Věříme, že se  nám podaří nejen „definovat“ budoucí využití jezuitského semináře, ale zejména, že do něj vrátíme život. Že si zde svůj prostor najdou i místní a  regionální výtvarní umělci a nejen oni.

Že se stane místem, se kterým budeme „počítat“ my všichni.

Tři poděkování:

A na závěr mně dovolte tři poděkování, a to nejprve všem, kteří se zasloužili o krásný průběh klatovské pouti, o program, stánky, atrakce, ale též o  úklid a péči v průběhu akcí. Povedlo se mnohé, folklorním festivalem počínaje a štěstím a radostí dětí ze zážitků na pouti konče. Všem patří velké díky. Ten druhý dík bych rád adresoval opět všem, kteří napomohli báječnému průběhu Barokní svatojánské noci. Vždy na začátku říkám účinkujícím i  divákům, že večer bude tak krásný, jak krásný si ho (společně) uděláme. I  letos tomu tak bylo, byl krásný, díky. A poslední poděkování mi dovolte „zaslat“ kolegyním z odboru kultury. Na  samý konec června si  „na sebe ušily“ náročný program, považte: akce Táhneme za jeden provaz, Barokní svatojánská noc, Avon pochod a hned poté počátkem července klatovská pouť!  Zvládly jej s  elegancí, díky za to.

Přeji Vám krásné léto, přeji nám všem, aby se postupně vyřešily všechny problémy, které nás nyní trápí.