Aktuální články

Sounáležitost ...

Klatovský zpravodaj 6/2021

Vážení Klatované, v měsíci červnu jsme se pravidelně potkávali na celé řadě rozmanitých akcí, z nichž mnohé se staly již tradiční součástí kulturního a společenského života našeho města. Byť, a je to tak s přicházejícími letními dny zcela přirozené, se konají především pod širým nebem, nelze je v danou chvíli připravit v takovém duchu, na jaký jsme byli zvyklí.

Pominout je však úplně nechceme. Považuji je za důležitý „krůček“ k postupnému návratu k normálnímu životu. Ostatně i pro jejich organizátory není nic příjemného dlouhodobě pečlivě připravované události opakovaně rušit jednu za druhou.

V sobotu 5. června sice nezaplaví klatovské ulice stovky účastníků Avon pochodu, ale i tak budete mít šanci vyjádřit sounáležitost se ženami, které neprožívají šťastné období. Místo toho napínají veškeré síly, aby se spolu s uzdravením mohly naplno navrátit k radosti i všednosti, které nám každý den přináší. V odpoledních hodinách vysadíme na obvyklém místě pod městskými hradbami keř, jako symbol naděje a síly života. Součástí „růžového“ dne bude rovněž otevření výstavy v prostorách před radničním informačním centrem. Po dva týdny zde budete moci zavzpomínat na minulé ročníky pochodu a také podpořit nelehký souboj se zákeřnou chorobou.

Velmi si vážím toho, že solidarita mezi Klatovany není prázdným pojmem. Abychom ji však mohli vyjádřit, je nezbytné vědět o tom, že jsou mezi námi ti, jejichž potíže si často z pohledu štěstí (uvědomujeme si ho vůbec?) zdravého člověka neumíme mnohdy ani představit. Překážka v cestě…, stálé ticho uprostřed parku zpívajícího či bzučícího…, tma místo pestré louky rozkvetlé jarním kvítím.

Handicapy a s nimi spojené trable, o nichž se těžko dotčeným mluví, s nimiž se zároveň nelehko seznamuje oněm zdravým. Hlavně nám dospělým, kteří jsme již vybaveni roky života a spoustou zábran, předsudků a zkušeností během nich prožitých. Hledáme záminky, jak neustálý střet s realitou obejít, podat s větší či menší mírou taktu, někdy raději přehlédnout. Zapomínáme možná na to základní, nejvíc osvobozující a snad i uzdravující. Povídat si a naslouchat… Žijeme tu všichni pospolu a je naprosto přirozené si pomoci.

Ten, kdo toto umí přijímat a nepřijde mu to vůbec divné, jsou děti. Je nesmírně důležité, že dnes, pokud to jen trochu jde, navštěvují i mateřské školy všechny společně. Je to znak vyspělé, kulturní společnosti. Občas si vzpomenu na svá vysokoškolská studia. Jaký kontrast a šok způsobil některým kolemjdoucím pohyb handicapovaných dětí, většinu času pečlivě držených za zdmi ústavů, v jednom z plzeňských parků.

O akci „V každé době táhneme za jeden provaz“ tehdy nemohlo být ani řeči. A že to jde, se můžeme přesvědčit, kdykoliv se děti bez předsudků na společných akcích potkají. Jedno takové setkání proběhne ve Vrchlického sadech během středy 23. června. Mají nezastupitelnou roli v tom, abychom se všichni cítili ve svých životech co nejlépe a uměli se s překážkami osudu popasovat. Vědomí toho, že v případě nutnosti někdo pomůže táhnout za jeden provaz, je pro všechny strašně důležité.

Mgr. Rudolf Salvetr

Mgr. Rudolf Salvetr (starosta města)

NAHORU