Aktuální články
Spisovatel a básník Šumavy
Klatovský zpravodaj 7/2026
… Když jsem vychodil primu v Písku, otec si přijel pro mne a vzal mě na prázdniny domů do Sušice. Hned z počátku prázdnin se rozhodl, že mě již do Písku nepošle, že budu pokračovati ve svých studiích v Klatovech, kde on sám vychodil za jeho mládí šestitřídní, po roce 1850 ovšem osmitřídní gymnázium. Lnul po celý svůj život k tomuto městu, jež bylo první etapou na dráze jeho vzdělání a kam mě jen proto již do primy neposlal, že povolil mé touze studovati a žíti po boku mého nerozlučného kamaráda a přítele Alberta Kerbera. Albert Kerber, jak jsem již vypravoval, to byl, za nímž jsem jezdil do Stříbrných Hor, kde jsme pak chodili spolu do školy a s nímž jsem bydlel u našeho, nám oběma nezapomenutelného učitele Petra Šafránka.
Dokázali byste z názvu článku a z úryvku z knihy Červánky mého mládí uhodnout, o kom je řeč? Připomeňme si spisovatele, který je neodmyslitelně spjatý nejen svým životem, ale i svou tvorbou se šumavskou krajinou a tamními zákoutími.
13. února 1848 se v hornorakouské obci Haag am Hausruck narodil do rodiny lékaře Josefa Klostermanna a Charlotty Hauerové významný spisovatel Karel Klostermann, jenž byl pokřtěn jménem Karel Faustin, které později v části své tvorby používal též jako svůj pseudonym.
Zmínky o Klostermannech sahají až do první poloviny 16. století a jsou spojeny s Klášterským mlýnem v dnešním Rejštejně na řece Otavě. Ve stejnojmenné sklárně v obci Rejštejn se pak příjmení Klostermann vyskytuje až do 20. století.
Šumavské vesnice byly básníkovi velmi blízké. Navštěvoval školu v Nezamyslicích, Stříbrných (Nalžovských) Horách a v roce 1857 začal studovat gymnázium v Písku. Tam se mu ale příliš nedařilo a po roce přestoupil na gymnázium v Klatovech. Snem jeho otce bylo, aby Karel studoval medicínu, kterou začal studovat ve Vídni, avšak lékařská studia nedokončil. Během studií se intenzivně věnoval cizím jazykům – ovládal francouzštinu, italštinu, španělštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, zčásti pak angličtinu, polštinu, rumunštinu a novořečtinu. Díky své píli a talentu se stal pedagogem francouzštiny a němčiny na německé reálce v Plzni. I když mu hrdé hlášení se k českému národu přinášelo na tamní škole mnoho problémů, Karel byl vždy zastáncem rovnoprávnosti a většinou se snažil svou náklonnost k Čechům ospravedlnit.
Svá díla začal psát německy a do časopisů přispíval cestopisnými črtami a fejetony, literatuře se začal věnovat až jako čtyřicátník. V Klostermannově románové a povídkové tvorbě se setkáme s jazykem českým. V roce 1890 vyšla jeho první povídka Rychtářův syn, která se později stala součástí knihy V srdci šumavských hvozdů. Dějová linka jeho tvorby vycházela z lásky k Šumavě a lidem, kteří ji obývali. Adolf Heyduk jej trefně nazval básníkem Šumavy a apoštolem smíření mezi Čechy a Němci.
K poutavosti jeho psaní přispěl také vyšší autorův věk, ve kterém začal tvořit, protože do textů mohl zužitkovat i své zkušenosti a vzpomínky. Ačkoli tehdejší literární kritika v čele s Františkem Xaverem Šaldou Klostermannova díla příliš neoceňovala, pro čtenáře jsou jeho knihy živé dodnes. Stále nás totiž přitahují tajemné příběhy Šumavy, drsné i krásné zároveň. Sám Klostermann svůj vztah k Šumavě popsal následovně: „Jsem synem svých domovských lesů, miluji jejich drsnou přírodu… a to celou silou své duše.“
Klostermannova láska k lidstvu, ke zvířatům a celé živoucí přírodě byla bezmezná. Jeho častý pobyt v přírodě jej naučil ji chápat a chránit a většina jeho děl byla zasvěcena právě nespoutané krajině.
V roce 1908 odešel spisovatel do penze, období jara a podzimu trávil vždy ve své milované Štěkni u Strakonic. Vstával o půl šesté ráno a většinou tvořil až do oběda. Odpoledne chodíval k Otavě nebo rybníku a rybařil. Karel Klostermann zemřel 16. července 1923 ve Štěkni a pochován byl v Plzni.
Půjdete-li dnes po stopách velkého šumavského vypravěče, narazíte na novodobá zastavení, která jako by odedávna patřila k šumavským samotám – na lavičky nesoucí Klostermannovo jméno. Jednu naleznete v tichu zaniklé osady Zhůří, druhou pak nedaleko Srní. Tato místa pro ně nebyla vybrána náhodou; právě zde dodnes ožívají osudy Klostermannových literárních hrdinů. Ze Zhůří na vás dýchne kouzlo z povídky Kaplanův Štědrý večer, u Srní zase zaslechnete ozvěny románu V ráji šumavském. Tyto lavičky, vytesané z jediného dubového kmene, jsou drsné a pevné – přesně takové, jak zdejší lid a hluboké lesy viděl Karel Klostermann. Posadíte-li se zde, můžete hledět k šedým temenům Malého a Velkého Roklanu, k Poledníku, na Křemelnou či dolů do zšeřelého srňského údolí. Kdo by v dnešní uspěchané době nechtěl na chvíli spočinout a vychutnat si východ či západ slunce na šumavských pláních? Třeba i s tichou vzpomínkou na Karla Klostermanna?
Během prázdnin si nemusíte o šumavské krajině jen číst, ale můžete místa, kudy chodil Karel Klostermann, navštívit. A třeba nám poslat do knihovny fotku z Klostermannovy lavičky do každoroční letní soutěže S knížkou na prázdniny. Nezapomeňte mít za tím účelem nějakou tu knížku s sebou!
Pokud byste si chtěli připomenout autorův život více, budeme se na vás těšit v knihovně. Přejeme vám krásné léto plné nezapomenutelných zážitků.
Bc. Jana Tomanová (Městská knihovna Klatovy)