Klatovský zpravodaj

Takové malé zamyšlení o stromech

Klatovský zpravodaj 11/2026

Desátým rokem pracuji pod hlavičkou klatovské radnice. Jako vystudovaný lesník s více než třicetiletou praxí v oboru si myslím, že o stromech jako takových něco trochu vím.

Po celou dobu svého desetiletého působení jak na Odboru životního prostředí, tak v Technických službách, se potýkám s  řadou laických, „rádobyo dborných“, ale i odborných názorů na to, jak se město stará, resp. nestará o stromy na svých pozemcích.

Jedna z akcí, která zvedla obrovskou vlnu kritiky, byla první etapa údržby stromů v Mercandinových sadech v roce 2023. Před jejím zahájením byl zpracován podrobný dendrologický posudek všech evidovaných stromů v parku, kterých je více než 1.500. Bylo vytipováno 33 stromů, které byly z různých důvodů nebezpečné, některé dokonce i v kritickém stavu. Ve chvíli, kdy bylo na základě tohoto odborného posudku přistoupeno k jejich odstranění, měl jsem nespočet telefonátů, ve kterých byl zásah kritizován, hodnocen jako zbytečný, jako vandalský atp. V některých případech jsem si vyslechl i řadu urážek. Totéž jsem si přečetl na sociálních sítích. Mimo jiné mne v parku oslovila mladá maminka, která do parku jela na procházku s kočárkem, i od ní jsem si vyslechl řadu nehezkých slov o tom, jak se jí chce plakat, když vidí pokácené ty zdravé krásné stromy. Na můj argument, že celá akce je dělána i pro její bezpečnost jako návštěvnice parku, nereagovala. Na můj následný dotaz, co by dělala, kdyby se z neudržovaného nebo poškozeného stromu v parku ulomila větev a padla jí na kočárek s dítětem, jsem dostal jedinou odpověď: „Vy máte na všechno nějakou výmluvu“. I takto je naše práce hodnocena ve chvíli, kdy dojdou nebo vlastně ani nejsou argumenty.

Často čteme na sociálních sítích a slýcháme při různých debatách, že se v Klatovech jen kácí stromy, kácí se zbytečně a nesmyslně. Žádné nové stromy se nevysazují. Toto tvrzení zcela odporuje platné legislativě, která je důsledně dodržována. Za každý odstraněný strom na mimolesních pozemcích je vždy orgánem ochrany přírody nařízena tzv. náhradní výsadba. V případě, že je to možné, je náhradní výsadba realizována na stejné lokalitě, kde došlo k odstranění stromu, pokud to není možné, je stanovena lokalita jiná. Na vlastní výsadbu navazuje i povinnost následné péče po dobu pěti let. Splnění této povinnosti je důsledně kontrolováno nadřízenými orgány ochrany přírody.

V tabulce jsou v kusech uvedeny počty stromů k náhradní výsadbě.

Stanovené náhradní výsadby

(stanovuje OŽP v rámci rozhodnutí o kácení)

rok město ostatní celkem

2022 181 199 380

2023 154 74 228

2024 182 197 379

2025 85 86 171

1 pol. 26 39 41 80

celkem     641 597 1238

Velice složitou částí celého procesu je posouzení, zda důvody a požadavky na kácení stromů jsou v souladu s podmínkami stanovenými pro ochranu přírody. Proto jsou tyto důvody posuzovány individuálně v rámci každé žádosti a jsou posuzovány pracovníky místně příslušného orgánu ochrany přírody, v případě Klatov je orgánem ochrany přírody Odbor životního prostředí Městského úřadu Klatovy.

Nyní si dovolím na dvou případech takovou úvahu, jak rozhodování o kácení či nekácení probíhá.

Prvním příkladem je douglaska tisolistá, rostoucí v zahradě PASKu.  Je to nádherný zdravý strom, podle posledního měření má výšku 31 m, průměr kmene 88 cm a obvod kmene 270 cm. Strom je dominantou celého svého okolí, viditelný je téměř z celých Klatov. Ale!

Je to douglaska, dřevina, která má původ v Severní Americe a do Evropy byla dovezena v 19. století (např. Černínova douglaska v Chudenicích byla vysazena v roce 1842 jako tříletá). Douglaska je zařazována mezi rychle rostoucí jehličnaté dřeviny. Její dřevo bývá právě díky rychlému růstu křehké.

Jak jsem již několikrát a při různých debatách o tomto konkrétním stromu řekl: „Pokud takový strom poroste v parku nebo v lese, budu se před ním klanět.“ Ale!

Patří takto vzrostlý strom do městské zástavby mezi budovy a v blízkosti veřejné komunikace? Pokud by vlivem silného větru (většinou se jedná o západní větry) došlo k jeho vyvrácení, jeho kmen a koruna by zasáhly napříč celou silnici včetně obou chodníků a špička stromu by ležela někde uprostřed zahrady Klatovských karafiátů. Pokud pominu škodu na majetku, škodu na případně zaparkovaných nebo projíždějících autech v Hostašově ulici, co když v době pádu půjdou po chodnících lidé? Odpovědnost nese vlastník stromu – v tomto případě Město Klatovy. Kde je hranice toho rizika, které zde hrozí.

Jistě, udělali jsme v posledních letech veškerá dostupná šetření pro zjištění zdravotního stavu stromu. Byly provedeny tahové zkoušky – s dobrým výsledkem. Bylo provedeno tomografické vyšetření stromu – rovněž s dobrým výsledkem. Konečné hodnocení dendrologa je – zdravý, dlouhodobě perspektivní strom. Byl proveden i zdravotní řez stromu.

V současné době není ani žádný požadavek, ani nejsou prováděny žádné kroky k odstranění douglasky. Jak dlouho ještě může tento krásný strom zůstat na svém místě tak, aby neohrožoval své okolí? Kdy přijde takový nápor větru, který tento soliterně stojící strom neustojí? Kdo a na základě jakého podnětu rozhodne, že už je čas strom odstranit? Nebo počkáme, až strom padne a způsobí škodu na majetku nebo zdraví a životech lidí? Nastane to zítra, za rok, za 10 let, za 50 let?

O tom je rozhodování kompetentních pracovníků a úřadů, to je právě ta úvaha, o které jsem psal na začátku tohoto článku. To jsou ty otázky, na které vlastně ani neexistuje odpověď.

Druhým příkladem je smrk pichlavý, rostoucí před hlavní budovou Gymnázia Jaroslava Vrchlického Klatovy. Věřím, že řada z vás pamatuje tento strom jako malý stromek, který někdo vysadil v bezprostřední blízkosti budovy někdy před 50 lety. Dokud strom vyrůstal v závětří budovy, nebyl u něho žádný problém. Roky však pokročily a strom přerostl budovu. Pokud se nad tím zamyslíme, po velkou část jeho života jej před větrem chránila budova, strom neměl potřebu se proti větru chránit – tím je myšleno, že neměl potřebu při svém růstu zesilovat sílu kořenů na závětrné straně, což je přirozená obrana stromu, který je větru vystaven od počátku svého růstu. Ve chvíli, kdy strom přerostl budovu, je jeho horní část koruny vystavena zejména západním větrům a hrozí akutní nebezpečí jeho zlomení nebo úplného vyvrácení. Navíc tento dnes vzrostlý strom, který někdo před lety v dobrém úmyslu vysadil blízko budovy, svými kořeny narušuje základy budovy a svými větvemi narušuje fasádu budovy.

Opět je zde možné zopakovat stejné otázky, které jsou vypsány v případě douglasky v areálu PASKu.

V případě tohoto stromu – vlastníkem je Plzeňský kraj – bylo požádáno o jeho odstranění a žádost byla orgánem ochrany přírody vyřízena kladně. Bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o pokácení stromu včetně stanovení náhradní výsadby. V tomto případě důvody pro pokácení převýšily důvody pro jeho ponechání. Odstranění smrku bylo tedy vyhodnoceno jako nutné, a to zejména z důvodu odpovědnosti příslušných pracovníků za zajištění bezpečnosti na veřejném prostranství.

Věřím, že se opět budou množit negativní reakce, proč byl takový krásný a zdravý strom pokácen, zničen, „zavražděn“. Snad bylo v příspěvku na tyto reakce dopředu a dostatečně odpovězeno.

Strom bude mít ještě jedno využití, než bude zcela zlikvidován. Část stromu bude v letošním vánočním období zdobit klatovské náměstí jako vánoční strom. Na náměstí jej postavíme v pondělí 23. 11. 2026 a v pátek bude jako každoročně ozdobený vánoční strom slavnostně rozsvícen.

Slovo závěrem: V tomto svém povídání jsem se snažil popsat a vysvětlit, že pokud dojde na území města ke kácení stromů, není to v žádném případě spontánní rozhodnutí jednotlivce, ale relativně složitý proces rozhodování a odpovědnosti. Ne každá žádost o kácení je vždy příslušným orgánem zakončena souhlasným stanoviskem.

Pokud to jde a je to technicky proveditelné, snažíme se v maximální možné míře trvalému odstranění stromů vyhnout. Příkladem mohou být jasan v Hostašových sadech nebo vrba před budovou soudu, o nichž bylo psáno v předchozím čísle Zpravodaje.

Jistě, je škoda každého zdravého stromu, který musí být pokácen. Ale i strom je jen živý organismus, který má svoje neduhy, svoje choroby a taky své fyziologické stáří. Vždy je otázka „kdy přijde jeho čas“. A občas nám to ukáže příroda sama, i přes naši péči, což dokumentuje poslední obrázek z Mercandinových sadů.

Bohužel, u tohoto stromu již není o čem rozhodovat, ten prostě letos „umřel“.

Ing. Libor Hošek (vedoucí odboru životního prostředí MěÚ Klatovy)