Aktuální články
Úcta a poděkování
Klatovský zpravodaj 11/2023
Vážení Klatované, pravidelně se Vás prostřednictvím těchto řádků snažím informovat o tom, co se v našem městě chystá v následujících týdnech či měsících.
V životě každého z nás jsou však také okamžiky, které předvídat nedokážeme, a přiznejme si, že bychom si nejvíce ze všeho přáli, aby nás bolestně nezasahovaly vůbec. Jen těžko proto přijímáme oznámení o odchodu našich blízkých. Jsou však bohužel nedílnou součástí našeho bytí. V neděli 1. října zasáhla smutná zpráva o skonu pana inženýra Jana Vrány nejen jeho blízkou rodinu, ale také všechny jeho spolupracovníky a Klatovany, kteří se s ním na počátku devadesátých let potkávali jako se starostou našeho města.
Jan Vrána byl jednou z výrazných tváří „polistopadového“ dění v Klatovech. Nebál se přijmout obrovskou míru zodpovědnosti a v roce 1990 převzal s energií sobě vlastní úřad starosty. Doba nebyla vůbec jednoduchá a snad jediní, kdo by mohli vyprávět o tom, jak těžký úděl to byl, jsou jeho tehdejší nejbližší spolupracovníci. Naplnění zastupitelské demokracie znamenalo nejen dosud nepoznanou míru svobody názorů, ale přirozeně přinášela také „souboje“ rozmanitých pohledů na řešení celé řady problémů a realizaci záměrů, se kterými před zastupitele pan Vrána předstupoval. A neměl plánů málo. Stačí se podívat na dobové fotografie Klatov a hned je každému jasné, že vybrat, čím začít, byl úkol nesmírně těžký. Ohlédneme- -li se s odstupem nazpět, bylo velmi cenné, že krom oprav a budování technické infrastruktury se intenzivně věnoval i rozvoji institucí zaměřených na přípravu budoucích generací. Tedy těch, jež byly a jsou rozhodující pro úspěšnou budoucnost našeho města.
Velkým dílem přispěl k tomu, že se v celé kráse zaskvěl Obecní dům, jedna z budov ZŠ v Plánické ulici, a po dlouhé diskuzi a nelehkém rozhodování tehdejších zastupitelů se rozběhla finančně i technicky náročná rekonstrukce jezuitské koleje.
Plně si uvědomoval, jak obrovské příležitosti přinesl rok 1989 pro žáky a studenty. Ani na chvíli tudíž nezaváhal, když se naskytla příležitost uzavřít partnerství s francouzským městem Poligny. Slavnostně ji podepsal na klatovské radnici 26. listopadu 1992 s panem starostou Pierrem Tinguelym, rovněž před několika týdny zesnulým. Díky jejich vizi mohly stovky studentů obou měst poznat historické dědictví, přírodní i kulturní bohatství a zejména jazyk druhého národa. Jako dlouholetý předseda Euroregionu navazoval a utužoval vazby i s našimi blízkými sousedy v bavorském a rakouském příhraničí.
Mnozí z Vás se dozajista rozpomenou, jak výrazně se proměnila kvalita péče o pacienty se šedým zákalem na klatovském očním oddělení. Vahou své osobnosti zaštítil a podporoval „Nadační fond Katarakta“, jenž se této problematice věnoval.
S děním ve městě zůstal v kontaktu i poté, kdy již z úřadu odešel. S radostí pomáhal při vítání nových klatovských občánků a dobře vím, jak ho tato činnost nabíjela a byla mu velkým potěšením.
Osobně jsem měl možnost pana Vránu poznat nejen jako svého dlouholetého, dobrého souseda, ale posléze jaké jako místostarostu ve svém prvním volebním období. Jsem mu dodnes velmi vděčen za jeho energii, nadhled a podporu, které se mi od něj dostávalo během nelehkých jednání při nejrozsáhlejší investiční akci „Klatovy – čisté město“.
Vážení Klatované, životní pouť pana starosty Jana Vrány se uzavřela. I ve chvílích smutku je správné říci, že všichni, kdo jej znali, mohou mít ve svých srdcích určitě i jistou míru radosti. Radosti z toho, že ona jeho životní pouť byla bohatě naplněna též prací pro jím milované Klatovy. Právem mu patří naše úcta a poděkování.
Mgr. Rudolf Salvetr (starosta města)
