Aktuální články

Z REGIONU… s Janem Kavale

Klatovský zpravodaj 8/2022

S panem Sulanem a jeho povídkami jsem minule začala, povídkami budu i nadále pokračovat. Jan Kavale. Známější zde v okrese možná spíše jako fotograf, ale ráda bych tohoto talentovaného člověka představila i jako autora několika publikací.

Jan Kavale se narodil 24. června 1953 nedaleko Sušice, a to v Žichovicích. Vystudoval SPŠ strojní v Klatovech. Aktivně se již během studia účastnil různých fotografických soutěží a výstav. Začátkem 90. let minulého století začal fotografovat pod firmou Fotorisk, kdy se od roku 1999 autor zcela osamostatnil a pod stejným názvem začal vydávat i řadu knižních publikací, např. Vodstvo Šumavy; Šumava rozkvetlá; Šumava z ptačí perspektivy aj. Některé z jmenovaných jsou publikace pouze obrazové.

Dále v roce 2008 vydal v nakladatelství Karmášek České Budějovice svou první knihu povídek – Zakázaná archeologie na  Šumavě. V psaní povídkových knih pokračoval a vychází ještě: Příběhy starých cest Šumavy; Příběhy kamenů a  skal Šumavy; Příběhy lidí a zvířat Šumavy; Příběhy potoků a řek Šumavy a Příběhy šumavského lesa.

Sepsat dohromady soubor povídek (ať už např. s tématem milostným či hrůzostrašným) není jen tak. Při každém svém putování vyhledává Jan Kavale stopy minulého života, pro lepší pochopení studuje prameny a literaturu, navštěvuje muzea, hovoří s pamětníky a při každé příležitosti rád naslouchá starým bájím a  pověstem. Poté už záleží jen na autorově fantazii a čtenář občas stěží rozpoznává, kde končí ověřená realita a kde začíná umělecká fikce.

Všechny povídky jsou doplněny krásnými fotografiemi. Ať se jedná o dechberoucí přírodní šumavské kouty nebo o místní památky, vždy to oči potěší a duši pohladí.

Už samotné názvy povídek čtenáře upoutají, např. Poselství staré láhve; Senzibil; Smolaři; Kult duhy; Zapomenutý fotograf; Zaříkávač bouřkových mraků a mnoho dalších.

Mě upoutala povídka Opice a lidská hloupost. Vzbudila ve mně zvědavost. Příběh sahá až do 15. století a najdeme jej i v evidenci osvíceného jezuity, člena Tovaryšstva Ježíšova, Bohuslava Balbína. Ale k povídce… Přesouváme se na hrad Rabí. Jeho tehdejším majitelem byl Půta Švihovský. Tento velmi vážený šlechtic si jednoho času přivezl z cest opici. Pro méně vzdělaný lid představovala tvora exotického až démonického. Jenže ejhle, opici se podařilo utéct. Uviděl ji až jeden dřevorubec na druhém břehu Otavy u  nedaleké obce Hejná. Doběhl do vesnice za spoluobčany s informací takovou, že po lese běhá čert. Úsilí obyvatel bylo obrovské, snaha lapit opici živou či mrtvou veliká. Avšak podařilo se, opice byla ulovena a utlučena. Hejenští na sebe byli pyšní a nabyli dojmu, že zbavili panství nebezpečného čerta. Když se o „mordu“ dozvěděl sám šlechtic Půta, chtěl obyvatele Hejné potrestat, ale nakonec se jen lidské hlouposti vysmál. Pochybení již vzniklo u hradního personálu, který byl za  hlídání zvířete zodpovědný. Dlouhé časy se pak Hejná označovala jako Ves Bláznů. Tedy můj závěr? Budou-li lidé, budou i chyby.

Přijďte a vyberte si leckterou z autorových publikací, které v našem fondu nabízíme, nasměrujte správným směrem vaše podvečerní lampičky, prožijte přečtením povídek nová dobrodružství a v mysli si  uchovejte ten nejhlubší zážitek.

„Šumava jen nerada vydává svá tajemství. Jen kdo umí naslouchat, může je  poodhalit.“ (básník Šumavy – Adalbert Stifter)

 

Bc. Jana Tomanová (Městská knihovna Klatovy)

NAHORU