Aktuální články
Život v míru není samozřejmostí…
Klatovský zpravodaj 5/2026
Vážení Klatované, na přelomu dubna a května se ulice měst tradičně zahalí do slavnostního hávu. Veřejné budovy ozdobí české státní vlajky doplněné zástavami našich osvoboditelů.
Oproti jiným státním svátkům je to jedna z výjimečností charakteristická právě pro májové dny. Tou druhou jsou vyvěšené prapory i na některých soukromých domech. Vypovídá to mnohé o národní historické paměti a uvědomění si významu konce 2. světové války pro naši přítomnost. Věřím, že tento fakt bude letos při vzpomínkových akcích rezonovat velmi naléhavě. Byť oslavy osvobození od hitlerovské poroby nebudou mít punc kulatého výročí.
5. května 1945 se vytoužené svobody dočkali i Klatované. Nikdo z nás, kdo válečné roky na vlastní kůži neprožil, si nedokáže představit tíži, která bez ustání svírala naše předky. Všudypřítomný nedostatek, shánění pár soust jídla a teplého oblečení pro děti nebyly ani zdaleka tím nejhorším. Strach, obavy a nejistota je předčily. Nedaly jim v klidu uléhat ke spánku. Aby také ne. Transporty židovských sousedů do koncentračních táborů, bouchání gestapa na dveře bytů uprostřed noci, domovní prohlídky, zatýkání a věznění rodinných příslušníků byly na denním pořádku. Nekonečné čekání, zda se domů ještě někdy navrátí, nebo jeho jméno zazní ve strohém hlášení oznamujícím popravené nepřátele „Říše“.
Jejich četnost nabyla naprosto obludných rozměrů v době „heydrichiády“. V Anglii vycvičení výsadkáři úspěšně provedli atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Odveta okupantů byla okamžitá. Tvrdé represe zasáhly každého obyvatele země. Pouhé podezření, nešikovná zmínka či vtip mohly znamenat katastrofu pro celé rodiny. Klatovy nebyly výjimkou. Památník na popravišti v Lubském lese je toho nejvýmluvnějším důkazem.
Výbuch radostných emocí Klatovanů, poté co se dlažba náměstí rozduněla pod koly obrněnců s americkými vlajkami, byl zcela spontánní. Během chvíle hrozbu smrti překryla euforie ze znovunabyté svobody. Alespoň na chvíli dokázala zmírnit i žal způsobený ztrátou řady blízkých.
Žijeme v době, kdy svět kolem nás opravdu nepřipomíná oázu klidu. Vedle již čtyřleté války na Ukrajině se rozhořel třaskavý konflikt na Blízkém východě se zásadním dopadem na světovou ekonomiku. Navíc s potenciálem rychlého šíření a vtažení dalších zemí do válečného střetu. Je zřejmé, že též nás, byť jsme od válečných ohnisek zdánlivě vzdáleni, se jejich dopady bytostně týkají. Udivuje mne, že přesto stále ještě dokážeme vést nekonečné diskuze (na rozdíl např. od Poláků) o tom, zda máme více dbát na svoji obranyschopnost včetně nákladů s ní spojených. Naprosto nepochopitelná jsou pak pro mne vystoupení některých politiků, kteří bez uzardění sdělí, že Češi stejně nikdy nebojovali. Nepřehlížejme to. Jde o obrovskou míru neúcty a arogance ke všem našim předkům, kteří položili svoje životy na frontách druhé světové války v domácím odboji. Zaslouží si od nás jediné – vděk a úctu.
Vážení Klatované, za naši svobodu bojovali rovněž obyvatelé našeho města. Pátého května si jejich hrdinství společně připomeneme. Slavnostní ráz bude letos mít také sobota 9. května. Na klatovském letišti, v rámci „leteckého dne“, bude odhalen pomník letcům RAF, kteří se před zapojením do bojových misí svému mistrovství učili právě v klatovském aeroklubu.
Již 81 let prožíváme v míru. Znamená to klidný život v pocitu bezpečí po několik generací. Važme si toho. Co by za něj naši předkové dali.
Mgr. Rudolf Salvetr (starosta města)
