Aktuální články

Zvony, zvonky, zvonečky…

Klatovský zpravodaj 10/2021

…napadne mnohého, kdo poprvé spatří Pražskou mobilní zvonohru, s níž její tvůrce a současně jeden z nejvýznamnějších českých zvonařů PETR RUDOLF MANOUŠEK navštěvuje především v době adventní mnohá místa v naší zemi.

Na vánočně vyzdobeném náměstí pod Černou věží v roce 2012 si Klatované mohli poprvé poslechnout unikátní zvuk této zvonohry, která se rozezněla pod dlaněmi carillonéra, česky hráče na zvonohru, Radka Rejška, hudebního skladatele, pedagoga, jinak hlavního carillonéra pražské Lorety, zatímco Petr Rudolf Manoušek z povzdálí s potěšením sledoval, jak jeho dílo udivuje ty, kteří se s ním ještě živě nesetkali.

„Nástroj je sestaven ze zvonů, které mají regulérní parametry běžného zvonu. Na klávesy, které jsou připevněné táhly k srdci zvonu, se hraje přední stranou dlaně, nohama pak na spodních pedálech“. Tak představil Radek Rejšek tento nástroj i hru na něj při své první návštěvě klatovského Hifiklubu v roce 2011, tedy o rok dříve, než si jej Klatované mohli poslechnout živě. Tehdy přijel do Klatov s Petrem Rudolfem Manouškem, aby vyprávěl o svém obdivuhodném projektu postupného nahrávání kostelních zvonů v různých místech naší vlasti, pro stanici Vltava Českého rozhlasu. Jednotlivé nahrávky zvonů je možno si na této stanici vyslechnout každou neděli v poledním čase. Například v okolí Klatov to bylo natáčení zvonů kostela v Plánici, kde své dílo na kostelní věži zanechal také Petr Rudolf Manoušek. Této výjimečné události se účastnili mnozí obdivovatelé tohoto starobylého fenoménu nejen z Plánice. Členové Hifiklubu si pořídili jako dokument několik zajímavých fotografií.

O zvonařství a zvonech, o minulosti i současnosti tohoto jedinečného uměleckého řemesla vyprávěl Petr Manoušek v klubu již při svých dvou předešlých návštěvách v roce 2006 a 2010. Klubovna tehdy praskala ve švech, přišli také klatovští zvoníci. Samozřejmě došlo i na mnoha příběhy opředený klatovský zvon VONDRA, o který se staral už i Manouškův dědeček a tatínek.

Také Manouškova zvonohra měla v Klatovech úspěch, a tak zpestřila předvánoční atmosféru následně v letech 2013, 2015 a 2018. A stalo se téměř samozřejmostí, že po hudební produkci v prosincovém chladu, kdy občas tuhly dlaně na klávesnici zvonohry, se v podvečer přišel Petr Manoušek s Radkem Rejškem do klubu nejen ohřát, ale popovídat si s pravidelnými účastníky těchto předvánočních besed.

Jedinou a též pravidelnou odměnou, ale radostně očekávanou, byl domácí tematicky ozdobený dort, nejprve jeden, později pochopitelně dva. Když v prosinci 2018 naposledy přijímali oba milí hosté klubu toto „sladké poděkování“, připojil k němu jeden z nich, Radek Rejšek, otázku: „Kdy také Klatovy budou mít zvonohru?“ Tato otázka bezprostředně souvisela s jedním z probíraných témat večera, kterým byla tradice a budoucnost zvonoher v cizině i u nás, kde tento kulturní fenomén tak příznivě oživující veřejný prostor nalézá jen pomalu své uplatnění, na rozdíl od takových zemí, jakou je například Belgie a Holandsko; navíc v té druhé jmenované již po léta Petr Manoušek odlévá v místních dílnách své zvony, poněvadž jeho zvonárna v Praze na Zbraslavi, poničená povodní v roce 2002, nezískala v této zátopové oblasti povolení k obnově komerční činnosti. Tehdy jsme si slíbili, že se v klubu opět sejdeme, pokud přijde od města pozvání na předvánoční koncert zvonohry, v prosinci 2020. Tento slib obsahoval ještě jeden, nevyřčený, že se do té doby pokusíme najít odpověď na otázku Radka Rejška.

Čas běžel a stále jsme nenacházeli nikoho, kdo by nám na tuto otázku odpověděl. Nakonec jsme se rozhodli zeptat se přímo starosty města, a to po zkušenosti, že se nám to již v několika jiných případech vyplatilo. Napadlo nás zároveň, že by tuto otázku mohl za nás položit ten, kdo má k tomuto tématu nejblíže, tedy zvonař Petr Rudolf Manoušek. Přitom jsme doufali, že ačkoli termín vyhovující oběma „Rudolfům“ padl na neslavně proslulé datum 25. února, přinese tentokrátněco nadějného, tedy odpověď, jakou si zřejmě v duchu přál Radek Rejšek. V dohodnutém únorovém dnu šlo všechno jako na drátkách. Nejprve přátelské posezení v klubu, poté po předem domluvené návštěvě Černé věže mistrovo zjištění, že zvon VONDRA je v pořádku, a nakonec i vrchol dne, setkání a jednání u starosty, byl nadějný, že na otázku Radka Rejška se snad brzy najde odpověď. Rozhovor se tehdy dotkl i neznámé infekce, která plíživě nabývala na síle, ale nikdo z nás tehdy netušil, jak zákeřný nepřítel klepe na dveře. Už za pár dní se ale život obrátil úplně naruby a uzavřely se i hranice, což pro mistra Manouška znamenalo, že odlévání zvonů v Holandsku se ocitlo na dlouho na mrtvém bodě. Ten, kdo se ale věnuje zvonařskému řemeslu s takovým nadšením a oddanou neústupností, musí mít sílu nejen v pažích, ale i v srdci. A tak místo odlévání zvonů věnoval Petr Rudolf nevyužitou energii k realizaci svého dávného snu postavit pomník svým zvonařským předkům i tomuto starobylému uměleckému řemeslu zároveň. Na podzim roku 2020 přišla pozvánka na slavnostní otevření Manouškovy renovované zvonárny na Zbraslavi, původně poničené povodní v roce 2002. A tak vzniklo soukromé muzeum, které nabízí nejen unikátní exponáty, ale také jedinečného průvodce, kterým je sám mistr zvonař, jenž k této příležitosti vydal vlastním nákladem výpravnou publikaci „120 LET ZVONAŘSTVÍ RODU MANOUŠKŮ“, doplněnou řadou velmi cenných obrazových dokumentů. Jedna z rozsáhlých kapitol knihy je věnovaná klatovskému zvonu VONDRA, jeho dávné historii, ale i období, kdy do jeho osudu aktivně zasáhla rodina Manoušků. „Jednoho prosincového večera roku 1938 zvon bil na poplach – v Pražské ulici hoří! Zvon se plně rozezvučel, po několika úderech však vydal ze sebe smutný chraplavý zvuk. Věžník Kubík zachytil hned provazem jeho srdce, aby vyšetřil příčinu toho, a zjistil velkou dlouhou prasklinu. Odborná komise, která zvon ohledala, rozhodla o jeho odeslání k opravě do Manouškovy slévárny v Brně. To se však mohlo uskutečnit až po sebrání potřebného obnosu, tedy v únoru 1940. V pátek 15. března byla provedena zkouška se zvonem VONDROU u fy. R. Manoušek v Brně, která dopadla dobře. Bylo zjištěno, že Vondra po opravě má svůj starý krásný hlas. Ve čtvrtek dne 21. března byl za velké účasti zástupců úřadů i obecenstva vytažen z jižní strany na Černou věž a zavěšen. Náklad na opravu zvonu byl většinou sebrán z dobrovolných příspěvků.“ To je jen krátká ukázka z této dobovými fotografiemi ilustrované kapitoly. Mimo jiné je obdivuhodné, že v těžké době protektorátu se pro tento účel v Klatovech našla řada dobrovolných dárců.

Tak jako téměř celý svět prochází i naše země již druhým rokem těžkou zkouškou pandemie. Život, i když v křečích a s různými peripetiemi, ale s obdivuhodnou silou své odolnosti se snaží o návrat k původnímu tempu. Očkovaný Petr Manoušek už také může, i když s obtížemi, znovu odlévat své zvony v holandských dílnách. Tím může plnit přání těm, kterým ani pandemie nevzala touhu, ale ani možnost získat pro svůj kraj, město nebo třeba pro malý venkovský kostelík zvony nebo zvon, tedy jedinečný nástroj, jehož hlas přináší lidem po staletí varovnou, ale i radostnou zvěst. Ve velebném hlase zvonu je i pokora a něco, co lidi stmeluje a dává naději v lepší příští dny.

Nově opravený zvon VONDRA v těžké době počátku 40. let přinášel Klatovanům potřebnou naději, kterou si zasloužili také svými peněžitými dary. I dnešní doba, víc než kdy jindy, takovou naději potřebuje. Na té by se ve sbírce, kterou by bylo možno nazvat „Zvony naděje 2021“, mohli opět podílet Klatované a tím i přispět k odpovědi na otázku Radka Rejška: „Kdy budou mít Klatovy zvonohru?“

Jan Kos (Hifiklub Klatovy)

NAHORU