Aktuální články
František Palacký
Klatovský zpravodaj 4/2026
Série článků a cyklus přednášek městské knihovny o klatovských osobnostech.
14. 6. 1798 – 26. 5. 1876
Český historik, filozof a politik. Zakladatel novodobého českého dějepisectví, organizátor české vědy, kulturního a společenského života, ideolog českého národního obrození. Má přezdívku „Otec národa“.
František Palacký se narodil 14. června 1798 v Hodslavicích na Valašsku. Jeho otec Jiří Palacký působil jako učitel v hodslavické škole, matka Anna Palacká byla dcera sedláka Křižana. Rodina Palackých měla celkem 12 dětí, z toho jen 8 se jich dožilo dospělého věku. František se narodil jako druhý nejstarší syn a mezi 12 sourozenci poznal život v chudé rodině na vesnici.
Již v 9 letech odešel studovat do nedalekého Kunvaldu. Získal zde základy svého vzdělání, naučil se německý jazyk a hrát na klavír. Patřil mezi vynikající žáky. Jeho otec měl však obavy o to, že se František v Kunvaldu odcizí a „pokatoličtí“, přeložil tedy syna do evangelické školy v Trenčíně. František se zde začal učit soukromě řecký jazyk a probudil se v něm také náboženský zápal, který jej donutil přejít na lyceum do Bratislavy. Jednalo se o proslulou evangelickou školu v Uhrách, která vychovávala kněze evangelické církve. Při škole si zde mladý František musel přivydělávat na živobytí (byl sluhou, hospodářským pomocníkem, správcem útulku – konviktu – nebo doučoval slabší studenty či přispíval do publikací). V této době se u Palackého projevil silný zájem o básnictví a vzniklo (okolo roku 1816) přátelství Benedikti – Šafařík – Palacký. Ze začátku se jednalo spíše jen o písemné spojení, jehož hlavní oporou byla láska k vlasti. V roce 1818 vydal Palacký společně se Šafaříkem dílo „Počátkové českého básnictví, obzvláště prosodie“. Oba autoři (tehdy jim bylo okolo 20 let) zde směle vystoupili proti přízvučnému verši v českém básnictví a tím i proti jeho hlavnímu obhájci, proti stařičkému Dobrovskému. V Bratislavě působil Palacký jako vychovatel ve šlechtické rodině Šretérů, kde se seznámil také s Ninou Zerdahelyovou, se kterou měl později i citový vztah. Bylo mu 19 let a jí 37 let. Palacký v té době procházel náboženskou krizí. Vlivem Niny Zerdahelyové se začal sbližovat se šlechtickým prostředím a zvykal si na vystupování ve vyšší společnosti, což mělo později velký význam při jeho působení v Praze. Za mezník v Palackého životě lze považovat rok 1819, kdy se předmětem jeho zájmu stávají národní dějiny. V této době již nechce být evangelickým knězem, a když se objevila nabídka, že by mohl být bibliotekářem Musea, rozhodl se rychle přestěhovat do Prahy. Dne 11. dubna 1823 přijíždí do Prahy a začíná činnost v našem národním životě. Dochází k prvnímu setkání s představiteli české vědy – s Jungmannem, Preslem, Hankou, Dobrovským. Je právem řazen mezi mladou generaci našich buditelů, tedy do skupiny Jungmannovy. Avšak oblíbil si jej i představitel starší generace – Dobrovský. Mezi jeho přátele se zanedlouho zařadil i hrabě František Šternberk, v jehož domě na Malostranském náměstí se scházeli přední vzdělanci (hrabě Kašpar Šternberk, Josef Dobrovský aj.). Oba Šternberkové se zasloužili o založení některých vědeckých ústavů u nás (např. Museum království českého). Na podzim roku 1825 se František Palacký seznámil s Terezií Měchurovou, dcerou bohatého pražského advokáta a velkostatkáře Jana Měchury, se kterou se o dva roky později, tedy v roce 1827, oženil. Svatba se konala v kostele v Předslavi, svatební hostina proběhla v nedalekém Otíně u Klatov (majitelem velkostatku Otín, Předslav, Habartice a Chuchle byl advokát Měchura). Jejich sňatek byl pro Čechy velkým přínosem – dokládá to fakt z Ottova slovníku naučného: „…tak byl konečně připoután k Čechám trvale a s bohatou paní nabyl hmotné nezávislosti, která netrávíc schopností a sil jeho v boji o existenci, mnoho přispěla k pozdějšímu vedoucímu jeho postavení ve společnosti národní.“ ¹ Manželům se později narodil syn Jan a dcera Marie.
František Palacký byl největším českým historikem národního obrození a tvůrcem tehdy pokrokové historické koncepce českých dějin. Zároveň byl i předním politikem, stál v čele liberální politiky od r. 1848 až do své smrti. Od třicátých let 19. století byl oficiálním českým historiografem. Založil Časopis Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách, Matici českou, zemský archív. Po celou dobu své veřejné činnosti působil jako organizátor ve významných kulturních institucích ve prospěch české literatury a vědy. Od září roku 1850 byl prvním předsedou Sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze. Této funkce se vzdal v únoru 1852, v době, kdy byl velice pronásledován tehdejší vládou a obával se, že by svou přítomností v čele Sboru věci Národního divadla mohl pouze ublížit. Členem Sboru však zůstal prakticky až do své smrti a výrazně ovlivňoval veškerou jeho činnost.
V jeho rozsáhlém díle stojí na prvním místě Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě, které podaly ucelený a filozoficky podložený výklad českých dějin až do roku 1526. Další jeho spisy jsou jednak rázu politického, jako např. „Idea státu rakouského“, jednak historického. Zasáhl i do vývoje obrozenecké literatury, pro jejíž program měly význam i jeho studie estetické.
Zemřel v Praze 26. května 1876 na otok plic a selhání srdce. Praha, město, kde zakladatel novodobého českého dějepisectví žil 53 let, mu vypravila velkolepý pohřeb, v jehož průvodu šlo na 50 000 lidí.
V letošním roce si připomínáme 150 let od úmrtí Františka Palackého a příští rok v září 200 let od jeho svatby s Terezií Měchurovou. Spojovala je mimo jiné velká láska k hudbě. Zamilovali se do sebe v hudebním salónu Tereziina otce Jana Měchury v dnešní Palackého ulici v Praze, kde Terezie se svou sestrou často vystupovala. Již od dětství se obě věnovaly hře na harfu a podle historiků i sám František Palacký provozoval „harfování“. Jejich notový archiv byl obsáhlý.
Jménem Městské knihovny Klatovy bych vás ráda pozvala na jedinečný komponovaný program harfistky Barbory Plaché, která představí hudbu právě z rodinného archivu Františka a Terezie Palackých. Na programu zazní hudba L. Měchury, J. K. Krumpholze, B. Smetany a dalších.
Koncert doprovodí mluvené slovo potomka Františka a Terezie Palackých, pana Václava Macháčka Riegera.
Přijďte do refektáře jezuitské koleje ve středu 6. května od 19.00 hodin. Těšíme se na vás.
Ing. Martina Blahoušová (Městská knihovna Klatovy)